MARKÉTA PAVLEJE: Z KURZŮ VAŘENÍ CHODÍM DOMŮ ŠŤASTNÁ!

Tenhle rok se v tvém životě odehrálo spoustu důležitých věcí: jsi spoluautorkou kuchařky Gastrokroužku, zazářila jsi v soutěži Food Blog roku a v září ses stala českou vydavatelkou fenomenální The Green Kitchen kuchařky. Má smysl ptát se, na co jsi nejvíc pyšná? Protože… všechno z toho je prostě nádhera?!

Děkuju. Já se tak moc nehodnotím. Asi na to nemám čas. Dělám věci, co mi dávají smysl, a pokud se povedou, jsem spokojená a hřeje mě to u srdce. Ale vlastně to celé vnímám jen jako takovou osobní cestu. Ne něco na chlubení se.

Jak jsi u toho stíhala být se svou rodinou? Přece jen, jsi máma tří dětí a do toho musím připočítat ještě účast v novém Herbáři na ČT1 nebo kurzy, které vedeš u nás v Gourmet Academy... Je toho opravdu požehnaně!

To je na mém podnikání asi to nejtěžší. Kurzy vaření mám pouze jednou do měsíce, a to právě kvůli dětem, protože kurzy jsou většinou od odpoledne do večera, kdy chci být s dětmi doma. Potom také hromadu práce udělám doma za přítomnosti dětí a například Herbář se točil pouze dva našlapané dny! Tehdy mi celý tým vyšel vstříc a ty úseky, kde se objevuji, se natočily během takto relativně krátké doby. Protože se točí 2 hodiny od Prahy, přespávali jsme tam, a manžel za mnou na noc přijel s tím nejmladším. Sice už mu jsou 2 roky, ale je zvyklý být se mnou, a tak nám to oběma hodně pomohlo. Jinak mám asi tři čtvrtě roku svou Janelle, která splňuje hned několik funkcí. Je to chůva, hospodyně i moje osobní asistentská. Šetří mi hodně času a pomáhá, když například doma fotím. Tedy šetřím čas, kde se dá.

Když už jsem zmínila kurzy vaření… pamatuješ si, jaké to bylo poprvé vařit před někým, někoho učit své vlastní recepty? Směs obav i pýchy? Nebo jen čistá radost?

První kurzy jsem měla určitě velkou trému. Pýchu jsem tedy určitě necítila, spíš jsem měla obavy, jestli to bude dostatečně zajímavé, jestli budu schopná mluvit, jestli můj kurz také časově vyjde a vše stihneme, nebo naopak jestli toho nebude málo... Po kurzu vás ale zalije neskutečně hezký pocit. Ta energie a tréma se okamžitě otočí do něčeho ohromně naplňujícího, takže z kurzů chodím domů šťastná a nemohu ani usnout!  (usmívá se)

Teď ke konci roku… odpočíváš, nebo už spřádáš plány na další měsíce? Zaslechla jsem něco o druhé kuchařce z edice The Green Kitchen, je to tak?

Teď ke konci roku je právě nejvíce práce. Vím, že se vždycky od září do prosince nezastavím. Je moc různých akcí, hodně marketingových akcí, a tak to znamená i hodně práce, kterou mám jako bloger či fotografka. Pak mám taky hodně práce kolem svého e-shopu. A to ani nemluvím o dětech, ve škole a školce, kde se střídají samé schůzky, rodičovské konference, oslavy, workshopy, pečení cukroví s dětmi ve škole, Halloween, Mikuláš, školní akademie atd., atd... A k tvé druhé otázce. Ano, právě jsme se vrhli do příprav rovnou dvou dalších kuchařek od The Green Kitchen Stories.

A k tomu tu máme Vánoce opravdu na dohled. Slaví se u Kitchenette, nebo jsi z těch, kteří raději zabalí kufry a odletí na pár týdnů za exotikou?

Slavíme i často odlétáme. Dětem bych pravé tradiční Vánoce nechtěla upřít, a tak vždy oslavíme se vším všudy a pak odlétáme. Letos to ale bude trochu jinak. Asi si nadělíme pod stromeček obytňák namísto dovolené a budeme si pomalinku plánovat, kam všude se pojedeme podívat.

To vypadá na další dobrodružství! Přesto, pokud pečeš, co u vás na svátky určitě nesmí chybět? Pamatuju si, že jsi vždycky krásně mluvila o čokoládových rohlíčcích babičky Jiřinky… Co nejvíc milují tvé děti?

Čokoládové rohlíčky babičky Jiřinky jsou prostě nejlepší naskrz všemi generacemi. A pak u dětí zabírají druhé místo asi perníčky. Taky jsem je milovala jako malá!

Máte nějaké tradiční štědrovečerní menu, ať jste doma, nebo třeba na Bali?

Štědrý večer slavíme vždy doma a tradičně, i kdyby to mělo být o pár dní dříve kalendářně. Tak to totiž řešíme, když na 24. prosince máme být už někde pryč. Štědrý večer oslavíme o pár dní dříve, ale se vším všudy. Připadá nám to více opravdové než se pokoušet tvořit vánoční atmosféru někde v tropech. Jen menu většinou ozvláštníme nějakým zajímavým předkrmem nebo dezertem, ale jádro zůstává stejné. Maminčin bramborový salát, kapr a řízek, úžasná rybí polévka. Předkrm bývá něco slavnostního. Šneci po Burgundsku, kaviár nebo jiná rybí či slavnostní dobrota. A myslíme i na dezert, třeba Kaštanový dort!

Upřímně, na ten se pořád jen potají dívám na recept a říkám si, že jednou… Ale tobě moc děkuju za rozhovor. A přeju pokud možno aspoň trošku klidný konec roku!

Autor: Jana Potužníková, novinářka a blogerka