Poznáte čerstvé mořské plody?

„Krásně“ šedé krevety

Když si je přinesete domů syrové, měly by krevety vypadat vlastně „nevábně“. Správně jsou světle šedé krevety s pevnými tykadly (bez tykadel nebrat) a pevným krunýřem. Loupání se nebojte, je to úplně jednoduché (jak vás to může naučit například šéfkuchař Marek Raditsch na kurzu Delikátní plody moře, u nás, v Gourmet Academy!). Pozornost pak zaměřte také na hlavu krevety: čím je tmavší a měkčí, tím je kreveta starší. Krevety nicméně nemusíte ani loupat předem, vařte je celé. Až budou hotové, odtrhněte hlavu, dejte pryč krunýř s nožičkami a až zatáhnete za ocásek, zbude vám v ruce jen skvělé maso. I Jamie Oliver v jednom ze svých videí na YouTube doporučuje nechat na krevetě při vaření i hlavu a odtrhnout ji později. Je to, jako když děláte vývar z kostí: chuť je silnější.

Slizká chobotnice

Pokud na talíři nechcete kus gumové hmoty bez chuti, je skoro asi nejlepší vydat se na chobotnici do restaurace. Ale: máte-li za sebou nějaký kurz vaření věnovaný mořským plodům nebo trpělivost párkrát se poprat s recepty, klidně si troufněte na vaření i nákup čerstvé chobotnice. Lepší jsou větší, nad kilo. Na pohled musí být fialovo-šedá, lesklá a vonět mořem. Chobotnice dobře obložená ledem je také samozřejmost. No a doma ji před vařením pořádně vydrhněte mořskou solí. Protože právě tak ji zbavíte slizu.

Nepřístupné slávky

Slávky musí jít při vaření do hrnce živé. Pro milovníky zvířat je to smutná zpráva, ale pro ty, kdo právě potřebují nakoupit čerstvé slávky, je to dobré naváděcí znamení. Živá slávka je zavřená. A pokud je pootevřená, zkuste na ni poklepat: pohne-li se, žije. Nepohne? Už na talíř nepatří. Před tím, než čerstvé slávky vhodíte do hrnce či na pánev, je dobře properte, aby se zbavily písku, a oberte zbytky řas. Třídit je dobré slávky ještě po vaření. A pak je to opačně: když se otevřou, pochutnejte si. Zůstanou-li zavřené, nejezte je.