Májový souboj: vaří lépe muži, nebo ženy?
Já o tom přemýšlela. Vlastně už mockrát, protože sice přistupuji k vaření pokaždé s láskou (často i dvakrát denně!), ale ne vždycky mám pocit, že vařím skvěle. Zato když se „k plotně“ postaví můj muž? Bývá to pravda, mnohem méně často, ale VŽDYCKY pěju chválu. Čím to je? Napadá mě pár důvodů:
1. Muži vaří jen pro zábavu, my „povinně“
Z logiky věci, když něco dělat musíte, má to obvykle o něco horší výsledek. A o vaření to, myslím, platí stejně. Takže pokud si stoupnu ke sporáku 500x do roka… mám nárok na to někdy vařit jen proto, že musím, a také je logické, že existuje větší pravděpodobnost, že se sem tam něco nepovede.
2. Muži ochotněji improvizují
Co děláte, když vám uprostřed vaření nebo pečení dojdou ingredience? Jako první přemýšlíte, kam rychle na nákup. Jsme detailistky, potřebujeme dodržovat plány. Muži? Okamžitě zanoří nos do lednice a špajzu a hledají, čím chybějící suroviny nahradit. Improvizace jim říká pane.
3. Muži jsou odvážnější
Stejně tak jim nechybí odvaha zkoušet i netradiční recepty. Vidí v tom zábavu, my riziko vyhozených peněz za ingredience a ztraceného času. (Mimochodem, nepřekonatelní jsou v receptech, v nichž hraje hlavní roli maso! Do grilování se jim ani nemá smysl míchat…)
4. Ženy mají ve vaření větší systém
Kdyby měla přijít návštěva jen pár minut poté, co dovaříme my, ženy… bude to v klidu. V kuchyni, v níž se oddával vaření muž, to ovšem vzápětí vypadá jako po výbuchu. A pokud se muž pokoušel po sobě něco uklidit, určitě to nedal na správné místo. Znáte to, že?
5. Ženy vaří trpělivěji
Už jen fakt, že vaříme (i dvakrát) denně, je jasnou známkou naší trpělivosti. Stejně tak fakt, že každý den sedneme a hledáme recepty na to, co bude chutnat všem, nebo alespoň většině rodiny… U mužů je vaření hlavně o tom, co chutná jim. Že nikdo nefandí chilli? Dali ho tam přece jen „trošku“!
6. Ženy u vaření stihnou ještě spoustu jiných věcí
Zvlášť mámy ani nemají na výběr, protože děti nezajímá, že potřebujete uvařit, postarat se o špinavé nádobí… Ony vás chtějí zrovinka v TU chvíli. Nebo touží vařit s vámi. To se mužům u vaření stát prakticky nemůže. Oni se „zavřou“ do uměleckého soustředění, a rušit je nesmíte…
A jak to vidí naši kuchaři? Jana Kraliková a Zdeněk Pohlreich v tom mají jasno!
Pro mě to celé nakonec vyšlo nerozhodně. Srovnávat „holčičí“ a „klučičí“ vaření je vlastně nereálné. A vždycky jsme si všichni jistí, že ze sebe dáváme do vaření to nejlepší. S tím souhlasí i „šéf“ Zdeněk Pohlreich: „Myslím, že je úplně jedno, jestli vaří žena, nebo muž, důležitý je vlastně jenom výsledek. Úvahy a věčné spory o tom, co nebo kdo je lepší, ještě lepší a nejlepší? Pro mne to nepodstatná informace. Důležité je jen to, aby každý vařil, jak nejlépe to dokáže.“
(Mimochodem, jeho kurz Vaříme pro přátele už jste navštívili?)
A Jana Králiková? „Setkala jsem se skvělými šéfkuchaři i šéfkuchařkami. Vždycky pak záviselo víc na jejich charakteru a přístupu k vaření, než na pohlaví. Pokud bych měla přece jen něco najít, ženy jsou v kuchyni i jako šéfkuchařky empatičtější, ale otázkou je, jestli je to vždycky výhoda, to nedokážu říct. Prý jsme také schopné zvládat víc činnosti najednou, já když se ale soustředím, dovedu se soustředit opravdu jen na jednu věc… Pro mě převládá opravdu jediný stereotyp: totiž, že se muži častěji stávají šéfkuchaři. Je to tak náročné povolání – fyzicky i psychicky – že jej zvládne jen málo žen. Většina z nich chce totiž založit rodinu, a to s náročnou kuchařinou opravdu nejde moc dohromady…“
(Na Janiny kurzy se podívejte tady. Rychle se plní!!!)
