Besky: „Když vidím, co jsem dokázala za jediný rok, nestíhám!“

 

Jaké to bylo, spát doslova v korunách stromů?

Naprosto super. Nikde tam není elektrika ani signál, najednou se vracíte do dětství, kdy se jezdilo na chalupu, přikládali jsme do kamen a kdy teplota vody závisela na tom, jaká byla teplota venku…

 

Mohla jste vlastně po dlouhé době vypnout. Umíte to?

Vůbec! Co se před rokem spustila lavina, ještě se nezastavila. Každý boží den se něco děje a tohle byla nakonec za celý rok – s výjimkou tří dnů strávených v Barceloně – moje první dovolená.

 

Musí to být pecka, pořád se posouvat dál!

Při malých krůčcích si to tolik neuvědomujete, ale když se podívám na to, kde jsem byla před rokem a kde jsem dneska… Nestíhám! Ale ono se to za chvíli stabilizuje, přijde nový vítěz a já si půjdu svým směrem! (usmívá se)

 

Jaký bude, ten váš směr?

Pracuju na tom, abych měla nové a lepší kurzy s novými technikami. Během roku jsem ukázala lidem to, co jsou podle mě základy pro dort, a teď je čas to rozběhnout různými doplňky, které následují trendy. Chci se věnovat Instagramu a TikToku, chystám nové webovky, které budou navíc spjaté s dalším splněným snem, e-shopem. Ale všechno to je jen směr, a ten se mění. Vždyť jsem nedávno vydala kuchařku a dostala se do víkendové televizní snídaně! To byl možná zatím největší sen. A chystají se další projekty v televizi, tak uvidíme, jestli to klapne!

 

Zvládáte všechny ty aktivity kolem pořád sama, nebo už potřebujete svůj tým?

Stále jsem sama a pořád ještě to zvládám, protože hodně pracuju v noci. Přes den jsem mezi lidmi, v noci do tří u počítače. Ale celý backoffice stíhám díky mámě. To, co spolu díky tomu žijeme, ji velmi baví, a ona sama je velmi kreativní. Když na focení chybí dekor styling, ona se toho chytí, má oko, estetické cítění, a kdyby to uměla, fotí mě i sama… Nemáme pracovní hodiny, pokud na něco zapomenu, klidně se peče o půlnoci. Do toho snad ani nemůžete vpustit jen tak někoho cizího, musí to být někdo, kdo pro takovou pracovní dobu bude mít pochopení. I proto je to rodinný byznys.

 

Přesto, pokud dál budete růst, bude to chtít pár změn…

V tom mě hodně učí pan Pohlreich, který to má dobře rozvržené. O knížky se mu stará jeden člověk, o e-shop druhý… Takže třeba i díky němu vím, že až se rozjede e-shop, nebudu mít sklad doma ve sklepě, ale svěřím ho profíkům, kteří vědí, co s tím. Ano, jsou to peníze navíc, ale neumím si představit, že bych to měla na sobě. Profesionalita je číslo jedna a umím vyhodnotit, co zvládám.

 

Co vlastně bude na e-shopu?

Pro patentový úřad už pár měsíců chystám podklady na patent na unikátní dortovou konstrukci. Musím to nakreslit, ale potřebuju si na to udělat trochu víc času. Pak tam najdete kuchařky, brandové věci, mám svůj merch se Zootem, produkty, které vznikly i z dalších spoluprací, ale primárně tam najdete potřeby na pečení, dekorování, různé zápichy, točny, podstavce… Nic ve velkých objemech, nechci konkurovat cukrářským speciálkám.

 

I přesto, že jen vaše fanouškovská základna na Instagramu pořád roste?

Ano, přehoupli jsme se přes 105 000 fanoušků! Ale není to jen o tomto čísle, hlavně mám radost z poměru interakcí, protože mí fanoušci hodně reagují a opravdu sledují, co dělám. Uvědomuju si to, a proto tomu dávám tolik práce. Dovolím si tvrdit, že každou zprávu vidím a reaguju na ni, což přináší lidem pocit, že tam jsem, že můj účet nespravuje žádná firma….

 

Vzhledem k tomu vlivu, který máte, přemýšlíte hodně o tom, co na sítě dáváte?

Mockrát bych sdílela i věci, které mě trápí v osobním, opravdu soukromém životě…. Ale snažím se to oddělit. Protože jídlo je radost a nikoho by nemělo zajímat něco jako třeba splín kolem mého vztahu. Na začátku jsem to občas udělala, ale není to správně. Když někdo na mém profilu bude nadávat na tiramisu, je to OK, ale není třeba nechat si nadávat za nějaké nastavení ve vztahu. I to mi dovoluje být pořád autentická, taková, jaká jsem byla před soutěží. Na což zpovzdálí dohlíží zase mé kamarádky, které mě také sledují, a od nich mám zpětnou vazbu, že jsem se nezměnila… A tak to chci i dál.

 

Hodně pomáháte posouvat svět, který se točí kolem dortů. U nás, v Gourmet Academy, jsou vaše dortové kurzy vždycky obratem vyprodané. Přitom to není ještě tak dávno, co si dorty pamatuju jako „nedobytnou metu“, jako něco, z čeho jsme měli v domácí cukrařině respekt a co se raději jednou za rok objednávalo. A najednou tu máme dortový boom. Jak to?!

Mně se tenhle pohled posunul někdy ve třinácti! (směje se) Tehdy jsem pochopila, že lidi neumí dělat dorty, i když by moc chtěli. Zkoušejí, ale nedaří se jim, takže jediné, co jim pak zbývá, jsou takové ty vtipné fotky „dortů“ z oslav. Ale já věděla, že to jde! Začala jsem to studovat. Viděla jsem mraky tutoriálů. Některé hodně zjednodušovaly, přeskakovaly, jiné byly příliš komplikované. A skoro žádný nemotivoval k pečení samotnému. Viděla jsem to jinak a zkoušela jsem. Asi si to není snadné představit, ale zpočátku jsem i já vyhodila tisíce dortů a pak jsem se rozhodla, že lidem dokážu, že se to dá, když si uvědomíte jedinou věc: že dort je jako lego. Přesně tak mám poskládané i své kurzy a díky tomu na ně mohou chodit i děti od nějakých deseti dvanácti let. I ony to umí. Sice je to pro ně náročnější na koordinaci, ale dají to. A to mě žene vpřed. Vidím, že to lidi milují, vidím, jak se dívají, když odcházejí s tou velkou krabicí s vlastním dortem, a vím, že se v nich v tom pozitivním smyslu slova zlomilo. Že překonali nějakou hranici, nějaký psychický blok a objevili i nový kousek sebe sama…

 

Když ještě zůstaneme u kurzů, s čím se na vás můžeme v Gourmet Academy těšit příští rok? Budou zase dorty?

Budou! „Instagram“ cake, Glamour Cake, Unicorn Cake. Ale dál spolu budeme chystat i perfektní brunch a stejně tak se těším na kurzy se slovenskou kuchyní, která je pro mě díky mým kořenům naprosto srdeční záležitostí. A mám i spoustu nových nápadů, které přetvořím do kurzů tak, aby je zvládl každý, a hlavně v domácích podmínkách, to je pro mě nejdůležitější. Práce s isomaltem, čokoládou, barvami, rýžovým papírem vás musí bavit, protože když zjistíte, jak jednoduché to je a jak efektně to na dortu vypadá, budete hvězda každé oslavy. Myslím, že kurz Dort jako z Instagramu je přesně ukázka toho, že vizuálně vypadá neskutečně náročně a komplikovaně, ale já vám dám know how na to, abyste se naučili ovládat hmotu a pak už tvořili jednoduše vlastní pecky, kterými okouzlíte nejen své blízké, followers, ale i zákazníky, kteří budou mít šanci dort ochutnat. Já vždy říkám, důležitý je vizuál dortu, a pak je tady chuť, která je ještě důležitější

 

Také jste se ukázala v nové řadě MasterChefa! Jaké to bylo, stát najednou na druhé straně? A jaké pak bylo sledovat, že se vaše snová tartaletka v týdnech kolem vysílání stala hvězdou internetu?

Být na druhé straně není o nic jednodušší! Musíte si uvědomit, že já jsem zadávala výzvu, a kdyby se soutěžícím nepovedla podle mého receptu, tak právě já se můžu jít zakopat! (směje se) Byla jsem malinká, modlila jsem, aby to vyšlo. Kdyby se těm čtyřem chlapíkům recept nepovedl, co by to pro mě znamenalo? Tohle si skoro nikdo neuvědomoval… A tak jsem opravdu svědomitě vytvořila čtyři strany receptu! A bylo to opravdu hodně podrobné, i s pokyny „pozor, teď by se mohlo připálit tohle“. Byl to dokonalý organizační recept, který z žádné obyčejné knihy nevyčtete.

 

Ani z vaší kuchařky Nebesky s Besky?

Tam nemůžu být až tak podrobná, ale každý jeden recept jsem psala já, a zase v lego stylu, který funguje až tak, že moje teta, která nepeče, mi posílala fotku kynutých buchet! A když někdo překoná kynuté, tak nějaké recepty z vepřového zvládne levou zadní. Recepty jsou tedy user friendly, mají hodně poznámek, tipů, ve kterých dávám velmi osobní doporučení a pomáhám zvládnout kritické okamžiky vaření nebo pečení. Jediné, co jsem já nedělala, byl překlad do češtiny, ale to je logické!

 

Hodně jsme mluvily o tom, že jste ženou, která ovlivňuje spoustu lidí. Ale kdo teď momentálně nejvíc ovlivňuje vás samotnou?

Naučila jsem se nevzhlížet k jednomu člověku, spíš to mám tak, že každý segment v mém životě mi ovlivňuje někdo jiný. Kdybych chtěla být byznysmen, pak takový, jako pan Pohlreich. Na sociálních sítích mám své oblíbené cukráře nebo lidi, kteří mě vedou ke zdravému životnímu stylu. A moje máma je pro mě tím, kým bych chtěla být jako člověk… Kdybych to pospojovala, byl by z toho jeden pánbůh! (usmívá se). Proto to nikdy nemůže být jeden člověk. Pak bych možná nikdy nebyla schopná ani reálné sebereflexe, která mě v tom všem pořád posouvá dál…